Možná čekáte, že se v tomto článku dočtete tipy na fungující léky, které lidem trpícím syndromem vyhoření, pomohly dostat se z bludného kruhu. Pokud tomu tak bylo, budete asi zklamáni. Lék, coby produkt farmaceutického průmyslu, který by fungoval „proti syndromu vyhoření“ zatím neexistuje. O jakých lécích tedy budeme mluvit? O těch, které lidé trpící syndromem vyhoření, a nejen oni, užívají nad rámec své běžné léčby ve víře, že jim pomohou vyrovnat se s jejich stavem.
Příčin nevhodného užívání léků je obvykle více najednou. Například lék člověku opakovaně předepisuje jeho lékař k léčbě vleklého onemocnění nebo jeho příznaku (bolest, nespavost aj.). Člověk často lék dlouhodobě užívá, aniž by věděl, že může vyvolat závislost při dlouhodobém užívání nebo při užívání vyšších než doporučených dávek. Určitou roli může hrát i nedostatečná informovanost lidí o rizicích.
Řada léků je v současnosti snadno a volně dostupná i v drogeriích, supermarketech nebo na benzínových stanicích, tedy bez možnosti poradit se o jejich užívání s lékárníkem.
Od běžného užívání léků může být jen malý krok ke zneužívání léků, jímž rozumíme podávání léků buď z jiného než léčebného důvodu, nebo v neobvykle vysokých dávkách po neobvykle dlouhou dobu. V případě, že podávání léků člověku způsobuje následné déletrvající poškození zdraví nebo mezilidských vztahů, jedná se o škodlivé užívání léku. Posledním stádiem je závislost na léku, která je již považována za syndrom, projev nemoci. Pro závislost je typická silná touha získat danou látku, obtížná kontrola nad situací a její stupňované užívání, které má přednost před jinými aktivitami a povinnostmi. Časově znamená závislost měsíce až roky trvání příznaků.
Zneužívání léků a léková závislost jsou závažnými fenomény. Představují stinnou stránku jinak pozitivního rozvoje farmakologie a psychofarmakoterapie. Ohrožují nejen lidi trpící syndromem vyhoření a ve svých důsledcích mohou vést k vážným zdravotním a ekonomickým následkům. Okolí často pozoruje změny v chování a náladách závislého. Člověk pod vlivem většího množství tlumících léků bývá malátný a zpomalený, jeho řeč až nesrozumitelná, zornice zúžené. Naopak člověk zneužívající stimulanty může být nápadně energický, podrážděný, mnohomluvný, s menší potřebou spánku a jídla a zornice mívá rozšířené.
Materiály jsou převzaty z webových stránek Státního zdravotnického ústavu
Opioidy lidé užívají hlavně pro jejich analgetický účinek, tedy schopnost tlumení i silné bolesti. Patří sem přírodní látky (opium, morfin) i komplexněji působící syntetické deriváty (např. Tramal). Syndrom závislosti se u opioidů rozvíjí brzy a při stavu odvykání jsou typické výrazné chřipkové projevy. Samotný odvykací stav u jinak zdravého člověka neznamená ohrožení na životě. Pomoci ze závislosti může farmakologická léčba podpořená psychoterapií.
Anxiolytika jsou léky odstraňující úzkost, psychické napětí, strach, trému apod. Používají se v případech, kdy člověk trpí úzkostí a strachem, které mu způsobují tělesné obtíže (bušení srdce, průjmy, pocení apod.).
Sedativa tlumí činnost centrálního nervového systému. Standardně se podávají jako příprava před chirurgickým výkonem a během operací prováděných v celkové anestezii. V nižších dávkách fungují spíše jako doplněk, protože samy o sobě nevedou k navození spánku. Podobné zklidňující účinky mají také výtažky z rostlin (kozlík lékařský, mučenka).
Hypnotika obecně snižují bdělost a užívají se k léčbě poruch spánku. Jejich účinek je odstupňován podle velikosti dávky v pořadí sedace–hypnóza–narkóza. Sedace znamená motorické i psychické uklidnění, hypnóza uvedení do spánku a narkóza umělé uspání člověka. Obvyklá doba užívání by neměla být více než 2–3 týdny. Po vysazení léčby se může projevit „rebound fenomén“ tj. obnovení aktivity po jejím umělém přerušení. Projeví se převaha fáze spánku s neklidem, nepříjemnými sny a opakovaným probuzení s další nespavostí.
Mezi nejznámější léky spadající to této kategorie léků patří v posledních letech Diazepam, Lexaurin, Neurol, Xanax, Grandaxin, Valium, používané nárazově proti úzkosti a na uklidnění, dále Rohypnol či Nitrazepam pro krátkodobou a přerušovanou léčbu nespavosti. Současná hypnotika jako jsou Hypnogen či Stilnox májí přes svoji odlišnou strukturu dostatečné účinky a méně nežádoucích vlivů. Jejich výhodou je, že nezkracují REM fázi spánku, nevyvolávají ranní kocovinu ani ospalost během dne. V souvislosti s jejich podáním nedochází k toleranci, nevznikají poruchy paměti, ani nespavost po vysazení. Nejnovější klinické poznatky poukazuji ale i u těchto moderních léků na riziko nežádoucích účinků a také vzniku závislosti při dlouhodobém podávání.
U většiny sedativ a anxiolytik dochází poměrně rychle k nárůstu tolerance a vzniku závislosti, je tedy třeba jejich používání omezit na co nejkratší dobu, po dobu krize. V praxi ale někteří lidé upřednostňují dlouhodobé užívání léků před řešením konfliktních situací a pak už nebývá daleko k lékové závislosti.
Častěji jsou tyto léky předepisovány ženám pro zmírnění menstruačních obtíží, vyrovnání se s pracovním a rodinným stresem, smutkem, v závažných životních situacích a u chronických bolestí. Déletrvající závislost na těchto lécích (měsíce) může vyvolat bolesti hlavy, deprese, úzkostné a paranoidní stavy, poruchy koordinace. Syndrom závislosti se může rozvinout během několika měsíců většinou s typickými fyzickými projevy při odvykání.
Při léčbě závislosti na těchto lécích se postupuje podle různých schémat zohledňujících množství a druhu zneužívané látky. U starších osob je citlivost a výskyt nežádoucích účinků benzodiazepinů vyšší. Vhodné je jejich nahrazení bezpečnějšími léky z kategorie antidepresiv nebo řešení bez použití léků, psychoterapií.
Mezi léky s povzbuzujícím účinkem řadíme látky nejrůznějších skupin. Od látek slabších (kofein, teofylin), které jsou používány jako poživatiny ve formě kávy, čaje, přes středně účinné (efedrin, hydroxyamfetamin) až po látky silně účinné, na které vzniká závažná závislost (amfetamin, metamfetamin). V poslední době jsou vyhledávány i léky obsahující pseudoefedrin (Disophrol, Nurofen).
V minulosti začaly být některé léky zneužívány pro jejich euforizující účinky. Tento osud postihl například Fenmetrazin, lék zavedený do léčby jako anorektikum (u poruch příjmu potravy a na hubnutí bez diety) a jeho zneužívání dospělo postupně vrcholu v 60. letech a 70. letech, což si opět vynutilo regulaci spotřeby. Podobně byl takto zneužíván Degonan či Terronac. Jako anorektika jsou nyní podávány bezpečnější léky působící jiným mechanizmem.
Popsaný druh léků relativně často vyvolává v člověka psychotickou poruchu, přičemž syndrom závislosti se rozvíjí již během několika týdnů až měsíců. Odvykací stav je charakterizován únavou, útlumem či naopak agitovaností (tj. nadměrnou motorickou aktivitou spojenou s pocitem vnitřního napětí). Jejich chronické užívání může vést ke vzniku těžké depresivní poruchy se sebevražedným jednáním. Léčba v této době spočívá v korekci symptomů a psychoterapeutické podpoře.
Halucinogeny a tzv. taneční drogy jsou relativně novou problematikou. Původní lék Lysergamid, známý jako LSD, je v současnosti zneužíván jako ilegální syntetický halucinogen ve formě tablet či „tripu“. Je to vůbec nejúčinnější halucinogen, k plnému účinku stačí jediná minimální dávka. Halucinogenní účinek LSD účinek byl objeven náhodně v roce 1943. Akutní intoxikace halucinogeny se projevuje neklidem, úzkostí, labilní náladou, ale i paranoidními představami a hyperaktivitou, typickými sluchovými zrakovými i hmatovými halucinacemi, mohou se objevit impulzivní činy.
Pro halucinogenní účinek je zneužívána i látka zvaná extáze. Původně byla zamýšlena jako anorektikum, pokusně byla užívána v rámci psychoterapie. Od 80. let začala být extáze postupně zneužívána na taneční scéně. Její užití vede k pocitu zvýšené duševní aktivity a euforie podporované zesíleným vnímáním. Rizikem je přehřátí organismu, jeho vyčerpání i kvůli současné otravě dalšími látkami. Opakované užívání může vést k psychické závislosti.
Při užívání halucinogenů se často vyskytují nepříjemné „flashbacky“, objevují se někdy i více let po užívání látky. Odvykací stav s tělesnými příznaky nebývá, může se ale rozvinout psychóza. Léčba spočívá v obecných postupech a v tlumení neklidu.
Materiál je převzat z webových stránek Státního zdravotnického ústavu
I jiné léky jsou často se závažnými zdravotními důsledky nadužívány či zneužívány přesto, že se neobsahují psychoaktivní látky vyvolávající závislost.
Návykové užívání se může rozvinout u některých antidepresiv, projímadel (laxativ) nebo látek podporujících močení (diuretik), dochází k poškození střev, ledvin nebo poruše rovnováhy elektrolytů. Návyk je znám i v případě léků proti překyselení žaludku (antacid), léků tlumících bolest (analgetik)‚ které lze koupit bez lékařského předpisu‚ jako aspirin a paracetamol, dále rostlinných nebo lidových prostředků, hormonů a vitaminů, syntetického i přírodního původu.
Jak jsme popsali výše, nadměrné užívání léků není ideálním ani trvalým řešením tohoto stavu. Boji se syndromem vyhoření se u nás už věnovalo a stále věnuje řada autorů, v jejichž publikacích můžete nalézt inspiraci. Přehled aktuálních titulů naleznete zde. Věříme, že po knihách sáhnete spíše než po lécích.
Reference:
Upraveno, zkráceno a doplněno podle odborného článku Čížek J. (2002). Léková závislost – stručný přehled a poznatky z praxe. Interní medicína.
Článek popisuje formou infografiky příznaky syndromu vyhoření a nabízí různé strategie, jak mu předcházet. Může posloužit jako průvodce pro ty, kteří chtějí zabránit syndromu vyhoření a udržet si harmonii mezi prací a osobním životem.
Článek přináší různé perspektivy a přístupy ke správnému vyvážení pracovního a soukromého života v různých zemích a zmiňuje pět konkrétních tipů, jak skloubit práci a rodinu.
