... jak se bránit syndromu vyhoření
Věděli jste, že vlády jednotlivých zemí vynakládají poměrně dost peněz na boj se syndromem vyhoření u organizací, institucí i jednotlivců?
Podle psychologa Barda Hafsenga Borresena tvoří nemoci způsobené stresem (duševní nemoci, bolestivé stavy a kardiovaskulární choroby) až 80% u lidí různých povolání. Syndrom vyhoření je typ poruchy související se stresem, která každý rok postihuje vysoký podíl pracujících lidí. Je proto důležité, jednak pro jednotlivé zaměstnance, kteří jsou zasaženi nebo ohroženi syndromem vyhoření, jednak pro organizace a instituce, aby tento syndrom braly vážně v první řadě tím, že lépe pochopí, co syndrom vyhoření ve skutečnosti znamená a co lze udělat pro jeho prevenci.
Syndrom vyhoření lze definovat jako dlouhodobý důsledek nepříznivých pracovních podmínek a zároveň důsledek časté únavy a časté pochybnosti o smyslu dané práce. Vyhoření lidé často vnímají vše spojené s prací jako náročně a jako plýtvání energií. Člověk může také zaznamenat příznaky, jako jsou bušení srdce, závratě nebo nevolnost, a někteří lidé také zažívají těžké záchvaty paniky a interpretují to jako somatické onemocnění. Jiní zjišťují, že jsou také podrážděnější a nespokojení se svým soukromým životem. Některé příznaky se mohou projevovat postupně, ale mohou se stejně tak objevit náhle a překvapivě. Protože mnoho zmíněných příznaků může naznačovat i jiné somatické nebo duševní poruchy, je důležitá konzultace s lékařem nebo psychologem, aby vyloučili jiné poruchy.
Vyhoření způsobuje řada faktorů. Nejběžnějším je dlouhodobé pracovní vytížení, které nakonec končí pocitem, že člověk nemá kontrolu nad vlastní pracovní situací. Dostává nové a nové úkoly, které nechce nebo přestává zvládat úkoly, které jindy zvládal. Člověk si často více než obvykle uvědomuje, že nedostává odpovídající odměnu ani úsilí za veškerou svou snahu, čas a úsilí, které do plnění svých pracovních povinností vložil. Nezažívá vnitřní radost z řešení úkolů, nedostává uznání od svých kolegů ani nadřízeného. Posledním důležitým faktorem jsou vztahy s kolegy a nadřízenými. Mezi kolegy může být často nedůvěra, nevraživost, přehnaná míra soutěživosti atd. No a bez jistoty, že váš nadřízený „vás vidí“ a také „chce vidět“ jako jednotlivce a s větším zájmem o vás jako o osobu nad rámec vaši kariéru, v průběhu času zažijete nejistotu a ztratíte energii.
Psycholog Borresen upozorňuje, že lidé mají často pocit, že samotné praktikování jógy, cvičení, meditace či mindfulness má být dostačující pro kompenzování či zmírnění tlaku a stresu v práci. Borresen však tvrdí, že tyto činnosti sice mohou přispět do jisté míry k psychické pohodě, ale nejdůležitější pro vlastní motivaci a zapálení pro práci je osoba nadřízeného a to, jak se chová ke svým podřízeným.
