Pracovní schopnost je chápána jako rovnováha mezi osobními zdroji pracovníka a požadavky jeho práce. Pracovní schopnost je důležitá pro každého z nás, protože je předpokladem našeho uplatnění na trhu práce. Na druhou stranu, dobrá pracovní schopnost zaměstnanců umožňuje zaměstnavatelům zisk a tím i prosperitu společnosti
Podstatné je, že:
Je dobré si uvědomit, že lidé mají různou úroveň pracovní schopnosti, která ovlivňuje jejich pracovní výkon. V současnosti existují nástroje k měření úrovně pracovní schopnosti. Jedním z nich je index WAI (Work Ability Index). O tom, jak se WAI měří se můžete dočíst ZDE.
Pracovní schopnost je chápána v širším pojetí, nikoliv pouze s přihlédnutím ke zdravotní způsobilosti vykonávat určitou profesi, ale jako multidimenzionální koncept.
Působení všech těchto faktorů znázorňuje tzv. Dům pracovní schopnosti.
Jednotlivá „patra“ = faktory vlivu na pracovní schopnost
Zkuste si odpovědět:
Cítím se plný energie?
Cítím se psychicky zdravý?
Cítím se fyzicky zdravý?
Životní styl 50 – 60 % (genetický základ 10 – 15 %, socioekonomické podmínky a prostředí 20 -25 %, zdravotní péče 10 – 15 %).
Životní styl je tedy klíčová determinanta zdraví! Jedinec ho částečně může ovlivnit sám snižování zatížením svého organismu.
Funkční kapacita = Jak jsme schopni vykonávat pracovní úkony v návaznosti na zdraví nebo nemoc, je ovlivněna:
Zkuste si odpovědět:
Mohu se rozvíjet?
Mám dostatečné dovednosti?
Mám dostatečné znalosti?
V dnešní době je to nutnost obnovovat, doplňovat a zlepšovat své kompetence, abychom „stačili“ rychle měnícím se podmínkám v našich dnešních životech. Rozvoj je nutný z hlediska jedince i zaměstnavatele – v souladu s myšlenkou celoživotního učení/vzdělávání.
Zkuste si odpovědět:
Jsem motivován/a k práci?
Mám pocit, že jsem oceňován/a?
Hodnoty
Motivace
Postoje
Zkuste si odpovědět:
Mám dost času na své povinnosti?
Jsem spokojen se svými pracovními podmínkami?
Dokážu samostatně řídit svou práci?
Cítím se podporován svým nadřízeným?
Je můj pracovní a soukromý život v rovnováze?
Povaha práce může být fyzická či duševní anebo kombinovaná.
Do pracovního prostředí můžeme zahrnout všechny aspekty práce:
Dalšími aspekty jsou:
Vlivem globalizace a nových technologií, jež přicházejí zvenčí, se mění požadavky na práci, kterou člověk vykonává a toto téma se stává v době prodlužování věku odchodu do důchodu stále aktuálnější.
Pracovní spokojenost učitele s prací nechápejme jako idealizaci či romantizaci jeho práce. Spokojenost učitele s prací je zásadní pro efektivní učení se žáků a pro samotné učitele, kteří své povolání chtějí vykonávat delší dobu. Norská pedagožka Anna Carin Bredmar se rozhodla prozkoumat pracovní spokojenost učitelů za použití fenomenologické metody. To znamená, že se pokoušela ověřit předem nastudované teorie a předpoklady, které měla o tom, jaké uspokojení může učitelům jejich práce přinést. Nezajímala se ani tak o to, zda se učitelé cítí být v práci spokojeni, jako spíš o specifické zkušenosti učitelů s pocitem uspokojení a radosti z jejich práce. V 19 rozhovorech učitelé ze čtyř škol vyprávěli o svých konkrétních zkušenostech.
Bredmarovou překvapila různorodost a komplexnost věcí a oblastí, které učitelé označili jako ty, ve kterých cítili radost a uspokojení ze své práce. Tyto oblasti rozdělila do sedmi tematických oblastí, které dále rozdělila do dvou hlavních kategorií.
První kategorií je typ pracovní spokojenosti, který podporuje učitele v práci. Podle Bredmarové je nejzásadnější „spokojenost s prací jako nálada“. Je to forma uspokojení z práce, o které většina lidí jen málokdy přemýšlí a kterou považují za samozřejmost: ujištění, že všechno funguje a že člověk dělá dobrou práci. To představuje „základ“ učitelské profese a je základem pro praxi učitele. V materiálech rozhovoru se spokojenost s prací také ukázala jako důležitý zdroj síly. Je to, když vás potěšení z práce vede intenzivními pracovními dny a vytváří odhodlání a nutí vás zvládnout protivenství. Třetí forma pracovního požitku, která podporuje učitele v práci, je zkušenost s emoční přítomností, účast na zkušenostech a zkušenostech žáků a uspokojování jejich potřeb.
Druhou kategorií je typ pracovní spokojenosti, který rozšiřuje zkušenosti učitelů. Pracovní spokojenost rozšiřující zkušenosti učitelů, je podle Bredmarové radostí ze soužití a soudržnosti, „hraní si společně“ se žáky a kolegy. Pracovní spokojenost může být navíc zážitkem rytmu a puls, vyvážením mezi intenzivní prací a odpočinkem či spontánností a strukturou. Pracovní spokojenost lze také využít k nastolení nadšení, očekávání a motivace studentů i učitelů. Radost a spokojenost jsou samy o sobě nakažlivé, a tak může učiteli pomoci vykonat lepší práci. Nakonec autorka zmiňuje pracovní spokojenost jako post-heat. To je radost, která vychází ze zkušeností, které učitel zažil během školního dne, ale která učitele potěší po dlouhou dobu.
